Technická výchova

I. Technická výchova v 80. – 90. letech 20. stol.

Technická výchova v 80. – 90. letech minulého století byla na II. stupni ZŠ realizována ve vyučovacím předmětu Pracovní vyučování. Výuka tohoto předmětu v 5. – 8. ročník měla velmi dobrou tradici a z odborného hlediska byla poměrně dobře propracovaná. Technická výchova tehdy poskytla žákům získat nejen nezbytné základy technického myšlení a osvojení si technických dovedností, ale také jim pomoci s výběrem učebního nebo studijního oboru střední školy na základě získaných poznatků a zkušeností z výuky na ZŠ.

Výhodou tohoto předmětu bylo i to, že podporoval a kooperoval s tehdejší zájmovou činností v různých modelářských a jiných oddílech a více či méně korespondoval s kutilskými i profesními potřebami tehdejší doby.

Nepostradatelným pomocníkem ve výuce byly kvalitně zpracované učebnice „Pracovní vyučování – technické práce v 5. – 8. ročníku základní školy“ (2, 3, 4 a 5), vydavatelem bylo Státní pedagogické nakladatelství Praha. Tyto učebnice spolu tvořily souvislý celek s převahou tematického okruhu práce s technickými materiály včetně základů elektrotechniky. (Pro výuku pěstitelských prací byly samostatné učebnice.) V úvodní části první z učebnic je uvedeno:

„Technické práce jsou složkou pracovního vyučování. Vyučují se převážně ve školní dílně nebo v technické odborné učebně – laboratoři, kde jsou pracoviště s příslušným vybavením. V technických pracích si budete osvojovat základní znalosti techniky a technického myšlení. Budete rozvíjet svoji technickou představivost. Poznáte různé materiály a jejich vlastnosti. Naučíte se pracovat s měřidly, nástroji, nářadím a později, ve vyšších ročnících, i s některými obráběcími stroji. Poučíte se o tom, jak plánovat a organizovat práci, jak stanovit pracovní postup. Pod vedením učitele budete řešit zajímavé technické problémy.“ (2, s. 11)

Obr. 1 – řada učebnic Pracovní vyučování pro 5. – 8. roč. (2, 3, 4 a 5)

Potřeba rozvíjení manuální zručnosti byla v tehdejší společnosti prioritou a byla patrná téměř v každém oboru. Nejeden kutil podomácku vyráběl a konstruoval podle časopisu „Udělej – urob si sám“. Mladší generaci byl zase blízký populární časopis ABC, popř. některé TV pořady tehdejší doby. Faktem je, že „potřeba kutilství“ byla umocněna tehdejší politickou scénou a omezeným sortimentem zboží na pultech v obchodech tehdejšího Československa.

„Někteří máte zařízený koutek domácího kutila nebo používáte domácí dílnu rodičů. Někteří se účastníte technické zájmové činnosti ve škole, v pionýrských kolektivech nebo Svazarmu. Pracovat zde můžete jen se souhlasem rodičů. Ani v zájmových a pionýrských kroužcích nesmíte pracovat sami, ale vždy pod dozorem učitelů nebo pionýrských či svazarmovských vedoucích. I v těchto případech musíte dodržovat bezpečnostní pravidla a dbát na pořádek a čistotu.“ (2, s. 13)

Velkou výhodou pro úspěšnou realizaci technické výchovy byla tedy nejen podpora ze strany zájmových útvarů včetně uspokojení potřeb tehdejší doby, ale i absence dnešních informačních technologií, které nám usnadňují život.

„Zajímejte se o vše, co souvisí s technikou a jejím rozvojem a uplatněním.“ (3, s. 9)

PČ se v této době vyučovaly střídavě s předmětem Pěstitelství a to jedenkrát za čtrnáct dní ve dvou souvislých vyuč. hodinách. Žáci tak nebyli ochuzeni o další zajímavou oblast pracovních dovedností – pěstitelské práce doma i na školní zahradě. Důležité je také připomenout že výuka tohoto předmětu byla pro chlapce a dívky společná!